Pískomil 2024
Ahoj, tak nejdřív suchá fakta jako obvykle: přibylo 5 lezců na 83, jedna oblast na 57. Pískomilů s titulem je 18 a extra stále jen 5.
No, a protože nikdy nevím o čem psát, jdu s dobou, a požádal jsem o pomoc AI. Ty, vole, tak to mě dostalo! Vás to možná nepřekvapí, ale já jsem starší ročník, a mě to překvapilo dost. Mám z toho dojem, že do nás vidí, jak se říká, jak do hubený kozy.
Tak to je za mě vše. Zdraví Iwoš
Český pískomil : Den na skále, který si zapamatuješ
Je brzké ráno a v lese je klid. Jen dva kamarádi šlapou pěšinou pod skály, s lanem a smyčkami v batohu. Domluvili jsme se už dávno - celý den ve skalách, co nejvíc cest, co nejvíc zážitků. Český pískomil. Cílem je lézt dokud budou síly. Další metr, další krok nahoru, další kruh a další věž - to je náš dnešní svět.
Ranní chlad se pomalu ztrácí a my se rozlézáme. První cesta je vždycky trochu nejistá. Prsty hledají správné chyty, nohy si zvykají na tření. Stoupáš. První cvaknutá smyčka, první kruh a pak už se soustředění prohlubuje. Nejde o rychlost, ale o pohyb. Každá cesta vyžaduje přemýšlení. Kam dát nohu? Kde si odpočinout? A hlavně - jak se dostat ke kruhu, který je vždycky o trochu dál než by sis přál.
Lehká cesta je sázka na jistotu, těžší znamená větší únavu. Počítáme v hlavě - kolik už máme? Kolik ještě zbývá. Někde u páté, šesté cesty přicházejí ostřejší momenty. Nohama v hladkém rajbasu, ruka v mělké dírce, kruh kousek nad hlavou. Odrazit se a sáhnout po něm, nebo vymyslet jinou variantu. Tady nejde jen o sílu. Jde o hlavu. O důvěru ve skálu, ve vlastní schopnosti, v parťáka na druhém konci lana. Kruhy tu nejsou na každém kroku, tak se občas musíš spolehnout jen na smyčky a cit pro skálu.
Slunce se posouvá nad lesem a my se posouváme po skalách. Ruce bolí, popruhy batohu se zařezávají do ramen, ale pořád se hecujeme k další cestě. Šedesát bodů, sedmdesát. Dvanáctá věž, třináctá. Nohy ztrácí jistotu, tělo protestuje, ale ještě není hotovo. Musíme dál. Jeden se pustí do cesty a druhý ho musí následovat. Pak znova, na střídačku. Když jsme ráno vyrazili věděli jsme že to bude dlouhý den.
Poslední cvaknutí karabiny, poslední slanění z poslední věže. Sto bodů splněno. Zasloužený pískomil. Sedneme si do trávy, vyzujeme lezečky, zavřeme oči. A pak přijde ta nejlepší chvíle dne - první lok piva. Chladné, hořké, zasloužené. Smějeme se a vzpomínáme na nejtěžší momenty z dnešních cest. A víme, že to nebylo naposledy. Protože Pískomil není jen o lezení. Je o přátelství, o důvěře, o radosti z pohybu ve světě, kde záleží jen na tom, co dokážeš sám a s člověkem, kterému věříš.
S pozdravem " Ať to leze" vaše Umělá Inteligence
<< Zpět